Naší maminkou je Carcoolca, které lidská maminka díky její povaze slíbila ještě jedna štěňátka. Pečlivě jsme si vybrali tatínka, tedy Cocoa Always Smiling Cheek, řečeného Lery. To je totiž taky dobrák a závislák! Navíc trénuje agility, což se vždycky hodí.  

Jako první jsem přišla na řadu já, Hi, I´m Sheltie Too. To bylo chvilku po obědě. Oba kluci si ale dali načas a počkali si až na tu hroznou večerní bouřku a liják. Zkrátka kluci, no… Naše lidská maminka rozhodla, že zůstanu doma já, protože prý připomínám povahově mou babičku Sheltii ( Be My Dream Sněžný tygr). A kluci jdou z domu ke svým novým rodinám. Harley, vlastně Harlequin,  míří ke svému bráškovi z vrhu D Dantíkovi. A Hači bude nedaleko od nás a bude věrným kamarádem rodině s dvěma dětmi a hlídací babičkou. I z těchto důvodů jsme zorganizovali velikou akci a začali jsme okupovat celý byt. Prý se tím lépe socializujeme a zvykáme si na různé zvuky. Vesměs zajímavá je kuchyně… 

A přišel konec října, my si slíbili, že se zase brzo uvidíme a rozlétli jsme se do světa. Tak to u pejsků chodí a je to tak správně. Na druhou stranu je ale správně i to, že někteří z nás zůstávají tam, kde se narodili a rozšíří smečku. Tak, jako jsem to udělala já, a zůstala s maminkou a sestřičkou Diuškou. Tradice je potřeba zachovávat a navíc bez babičky Sheltinky a strejdy Baldíka tu už totiž bylo strašně smutno a moc podivného klidu. A to se vsaďte, že tohle všechno změním a v nejkratším možném čase! Držte mi palce. Vaše Sheltie Too 

P.S. Tak Vám zase po pár měsících píšu. Už jsem velká, je mi víc než 7 měsíců a všichni říkají, že prý budu chytrá po babičce Sheltince, že jsem prý moc šikovná, jen se ještě musím trochu víc otrkat, protože pořád jsem největší číslo jen mezi svými… Ale my už to dohromady nějak zvládneme, a kdoví, třeba brzy postoupím v hierarchii smečky zase o trochu výš. Ne, že bych o to stála, ono takové štěňátkovství je štěňátkovství, ale na druhou stranu vysoká funkce ve správě smečky také není k zahození. A ještě si musím taky trochiu postěžovat: říkají mi občas Trpoš ( jako že jsem prý trpaslík), anebo Póňa ( protože mám jednu bílou podkolenku ) … A já mám přitom tak krásný a jedinečný jméno!

P.P.S. Po roce a kousek jsem se vrátil do místa svého rodiště já, Hači. Moje nová rodina se prý o mě nemohla dále starat ze zdravotních důvodů. A tak moje původní maminka hledala pro mě nový domov. A podařilo se!!! Už po týdnu jsem se stěhoval do nové rodiny úžasných lidí, kteří mě milují stejně, jako já je. A jako bonus je i to, že jsem v širší rodině i s mými sestřičkami Fiou a Giou. Takže jsme vlastně příbuzní všichni !